Obvykle když říkáme uvědomuji si to, tak toto uvědomění vztahujeme k minulosti. K obrazu, který o sobě máme. Vytváříme nějaký koncept o sobě ve vztahu k něčemu. Například: „uvědomuji si, že jsem prchlivý.“ Ale uvědomuji si to v tom okamžiku, kdy se mnou cloumají emoce, nebo až poté, kdy je po všem a vyprávím to jako příběh. Příběh se již odehrál a nyní si uvědomuji, jak jsem se choval. Toto se nazývá sebereflexe a je považována za lidskou ctnost. Možná ano, možná ne, ale tento druh uvědomění k transformaci nevede. Příště to uděláte zase. „Vím to o sobě“ neznamená, že jsem s „tím“ něco udělal.
Skutečné uvědomění nastává tehdy, když vidím bezprostředně probíhající, vlastní emoční stavy. Právě teď, v tomto okamžiku. A toto „vidění“ je samotnou transformací. V tu chvíli jsem vědomím pozorujícím osobu. I když je to jen kratičký záblesk, transformujeme tím své jáství.
Každým tímto uvědoměním se v nás rozšiřuje nová kvalita.
